webmaster info email LESNÍ ROH - úvodní stránka
  přihlášení
  jméno:
  heslo: 
 

  lesní roh

  historie nástroje
  popis nástroje
  typy lesních rohů
  hornisté
  menu
  úvodní stránka
  registrace
  kniha hostů
  články
  životopisy
  recenze
  reportáže
  jak, co, kde a za kolik
  odkazy
  kontakt
  statistiky návštěvnosti
  přihlášený uživatel
Vojtěch Nečacký
  webmaster ICQ status
  ICQ: 136-903-900
Polete mi zprvu...
 
netbook
ekonomické stavby diskuze
mimibazar
 
HISTORIE LESNÍHO ROHU
 
Výklad o lesním rohu z encyklopedie VIKIPEDIA.COM
parforzní lesní roh (Parforce Horn)Ranné francouzské rohy byly daleko jednodušší než dnešní nástroje, které se skládají z komplikovaného souboru kovových trubic a mechaniky od tří do pěti ventilů (v závislosti na typu nástroje). Tyto ranné rohy, byly prostě jen několikrát zatočené kovové trubice s vyústěním do vetšího korpusu(ozvučníku) na konci. Jejimy předchůdci byly lovecké signální rohy, které se používaly hlavně při honu za jízdy na koni. Lovecké rohy se držely jednou rukou těsně za nátrubkem a zbytek těla nástroje ležel hráčovi na paži. Jezdec tak měl jednu ruku volnou, aby mohl řídit svého koně. Jedinou možností jak hrát na tyto rohy, bylo využití přirozené harmonické škály tónů, která vycházela z délky nástroje. Změnou rychlosti, jakou rty vibrují oproti nátrubku a rozechvívají tak sloupec vzduchu, mohli tehdejší hráči obsáhnout celkem 16 tónů - tabulky harmonických škál najdete zde....

přirozený lesní roh (natur horna, Natur Horn)Později lesní rohy zaujaly také skladatele, kteří je ve svých skladbách používali jako symbol přírody a pro zachycení atmosféry lovu. Ještě v dobách Wolfganga Amadea Mozarta byly lesní rohy (i když teď již součástí ranného orchestru) stále velmi jednoduchými nástroji. Hráči přeci jen měli k dispozici drobná vylepšení. Nosili s sebou sadu náhradních "cuků" - různě dlouhých a různě zakřivených kovových trubic. Jejich výměnou mohli nástroj prodloužit nebo zkrátit a tím změnit jeho přirozenou harmonickou sadu tónů. Druhou významnou změnou bylo nové držení nástroje. Hráči drželi nástroj oběma rukama - levou rukou kousek pod nátrubkem a pravou dávali do ozvučníku - roh si pak opírali o pravé koleno nebo ho drželi ve vzduchu. Tím, že se ruka stala jakousi pohyblivou součástí nástroje a umožnovala zkracovat nebo prodlužovat cestu vzduchu z nástroje, získali hráči možnost jak obejít omezení v podobě danné harmonické sady tónů. I když kvalita, takto získaných nových tónů, nebyla ideální stal se z lesního rohu plnohodnotný melodický nástroj. A někteří z velkých skladatelů začali psát koncerty pro tento nový nástroj. Například Mozartovy hornové koncerty jsou všechny psány pro přirozený lesní roh ( jak se nástroj nazývá v moderní literatuře).

Okolo roku 1815 došlo k další podstatné změně, která vedla k vytvoření nástroje velmi podobnému dnešním lesním rohům - byla vynalezena pístová mechanika a rotační válce, které umožnily okamžitou změnu délky nástroje bez omezení ručního vkládání jiných cuků. V té samé době vznikl standardní lesní roh v F ladění, který byl osazen třemi válci a umožňoval hráči zahrát všechny tóny z rozsahu nástroje.

 
Tomáš Hlaváček
(21.5.2005)