BRIAN FREDERIKSEN: Arnold Jacobs - Zvuk a dech |
část 6. |
| |
| |
RTY (nátisk) |
|
Ačkoli se mnoho studentů obracelo na Jacobse s potížemi, týkajícími se nátisku, Jacobs jen zřídka nacházel v tomto směru problémy. \"Nejobvyklejší problémy, s nimiž jsem se setkával v průběhu více než šedesáti let učitelské praxe, najdete v oblasti dýchání a používání jazyka. Může to znít podivně, protože ke mně hudebníci přicházeli s údajnými potížemi nátiskovými, ale často jejich nátisk pouze reagoval na souhrn nepříznivých okolností a proto zklamal - je to prostě věc správného pochopení příčin a následků. Jestliže váš nátisk trpí nedostatkem vzduchu při aplikaci jakéhokoli tlaku, tak nemůže fungovat. Pak budete muset \"bojovat\", abyste vydali tón. Zkuste zvýšit objem vzduchu ne silou tlaku, ale \"zahuštěním\" vzduchu, protože velmi často je vzduchový sloupec příliš řídký.
Tři zásadní zvukové požadavky jsou: chvění /vibrace/, motorické funkce a resonance. U žes |
| |
|
|
| |
JAZYK (artikulace) |
|
Kromě problémů dechových, byly nejčastějšími potížemi, s nimiž žáci za Jacobsem přijížděli, problémy, týkající se jazyka. Jazyk je \"neukázněný\" orgán a nemá co dělat s vibracemi, ale lehko se může vmísit do vzdušného proudu a nepříznivě ovlivnit tvoření tónů. Tak jako neexistují dva stejní interpreti, neexistují ani dva lidé se stejnými jazyky. Proto i správné postavení jazyka závisí na celkovém habitu hudebníka. Jacobs obyčejně zjiš |
| |
|
|
| |
ATYK (nasazení) |
|
Jacobs měl pocit, že výraz \"atak\" není užíván zcela správně. Atak je prostě začátek vibrace rtů nebo plátku. Dechaři mají k dispozici pouze několik souhlásek pro \"atakující\" tóny. \"D\" je obvykle užíváno pro legatové úseky, \"K\" pro dvojitý nebo trojitý jazyk a Jacobs příležitostně užíval \"H\" jako souhlásku, eliminující pohyb jazyka. Nejobvyklejší je \"T\". V řeči je \"T\" nehlasné, protože vytváří pouze statický tlak za jazykem. Při hře na dechový nástroj by jazyk měl sloužit spíše jako zostřující či zaměřující \"zařízení\" než jako ventil, zastavující proud vzduchu. Jestliže je \"vnitřní\" vzduch stlačen před tím, než má tón zaznít, musíme zabránit, aby dospěl k nátisku tím, že jej blokujeme buď jazykem nebo uzavřením krku. Blokace jazykem může ale vést k hrubému nebo opožděnému \"ataku\", může zapříčinit zhrubnutí tónu a přílišnou námahu při hře. Dokonce může spustit i tzv. \"Valsavův manévr\", kdy se zavírá hrdlo, aby tlak vzduchu z plic stlačil bránici. |
| |
|
|
| |
SAMOHLÁSKY (vyslovení) |
|
Tón nástroje je samohláskou, nikoli atakující souhláskou. Atakující \"T\" musíme minimalizovat. Jacobs to zdůrazňoval požadavkem, aby výslovnost ataku vyl spíše \"tAH\" nebo \"tOO\" než \"Tah\" nebo \"Too\". Doporučoval užívat polohově nižší formy samohlásek: \"ah\", \"o\" a \"u\". Samohlásky mohou změnit barvu tónu. Pro skutečné pp užíváme vyšších forem samohlásek, \"e\" a \"i\". Vzhledem k umístění jazyka jsou to nižší polohové formy samohlásek, které lépe otevírají cestu vzduchu. Jazyk je nejkratší při \"oh\". Lze doporučit precizní dikci při použití slabiky \"tOO\" nebo \"tAH\"; není důležité, kterou vybereme. Rozhodující je, aby jazyk zůstal po celou dobu co nejuvolněnější a často odpočíval, aby tak byl odstraněn jakýkoli pocit svalové únavy či napětí. |
| |
|
|
| |
DVOJITÝ A TROJITÝ JAZYK |
|
Veškerá práce s jazykem, tedy i vícenásobný jazyk, musí vycházet z řeči. Vyslovíme.li po prvním atakujícím \"T\" jako druhý atak souhlásku \"K\", pohybuje se špička jazyka nahoru/dolů, což je pro rychlou artikulaci výborné. Bohužel, zatím co je teoreticky prosté to vyslovit, vyžaduje to hodně praktického tréningu. Jacobs uváděl: \"O vícenásobný jazyk bychom se neměli pokoušet, dokud jsme nedosáhli zcela uvolněného jednoduchého jazyka. Když žák začíná s nácvikem vícenásobného jazyka, dávám obvykle přednost jazyku trojitému, protože se tím maximálně vyhnu užívání souhlásky \"K\". Žák, který začíná s trojitým jazykem, by měl zpočátku zkoušet krátké skupiny tónů.\" \"Doporučuji užít metronomu pro rytmickou přesnost. Tempo mělo být \"pohodlné\", takové, jaké žák zvládá při jednoduchém jazyku. Měl by se učit vyslovovat \"Tu-Tu-Ku-T\" rytmicky, v normální mluvě, potom \"bezhlasně\", ale vydechovat při tom vzduchový sloupec, aby tak simuloval podmínky skutečné hry. Po hojném opakování tohoto cvičení může žák přistoupit k jeho aplikaci na nástroji. Ta musí být v počáteční fázi omezena pouze na 1 tón ve střední poloze. Tím se vyhneme předčasnému hromadění problémů, vznikajících při použití ventilů, klapek a nátisku, když měníme tóny a polohy.\" |
| |
|
|
| |
| Tomáš Hlaváček |
| (9.2.2005)
|
|
historie
nástroje
