|
|
BRIAN FREDERIKSEN: Arnold Jacobs - Zvuk a dech |
část 7. |
| |
| |
UVOLNĚNÍ (zastavení proudu vzduchu) |
|
Na dechových nástrojích užíváme několika způsobů uvolnění. Nejobvyklejší je prostě zastavit proud vzduchu a tím i vibrace /jako když vyslovíme \"tAH\" nebo \"tOH\"/. Mnoho hráčů užívá též jazyka a vyslovuje \"tAAt\". Při tomto způsobu se jazyka používá jako ventilu, který odstartuje i uzavře příliv vzduchu do nátrubku. Není to tak obvyklé jako způsob první, ale činí tak řada vynikajících hráčů. |
| |
|
|
| |
STAKATO |
|
Jacobs necítil staccato jako krátkou notu, ale jako krátký zvuk s krátkou vibrací nebo \"zabzučením\". Staccato artikuloval jako \"tOOt\". Hráč často zdůrazní nehlasné atakující \"T\" a uvolní výslovnost staccatovaného tónu, \"TooT\". Výsledkem je tón s přílišným podílem souhlásky a málo \"samohláskový\". Mnozí také hrají krátký tón jazykem, ale \"krátké staccato by mělo být založeno na vibraci rtů, ne jazyka.\" Když vyslovíme \"hut\" a podržíme konečné \"t\", je jazyk jakoby přilepen k patru. Když \"hut\" několikrát opakujeme, jazyk skáče nahoru a dolů; klesá se samohláskou a vyskakuje s \"t\", které blokuje vzduch jako ventil. Samohláska musí nad \"t\" dominovat, protože v opačném případě by v nátrubku nebyl dostatek vzduchu. Jacobs srovnával staccatový tón s krajícem chleba. Krajíc krájíme tak silný, jak potřebujeme, ale ingredience zůstávají tytéž. Staccatový tón musí tedy mít tytéž kvality jako tón dlouhý - nesmí být horší jenom proto, že je krátký. Ačkoliv krátké tóny nejsou vždy staccatové, kratší noty by měly být hrány s větším důrazem, protože ty dlouhé mají více důrazu přirozeného; krátké by se měly dostat na stejnou úroveň. |
| |
|
|
| |
POSTOJ |
|
Obvyklým problémem žáků je vadný postoj při hře. \"Postoj je velmi důležitý. Jsme \"konstruováni\" tak, že vstoje využíváme vzduch maximálně. Tato gotice nabízí nejlepší podmínky pro proudění vzduchu do plic a z plic. Čím více se blížíte pozici vleže na zádech, tím jsou tyto podmínky horší. Když uvažujeme o dýchacím ústrojí, musíme je chápat nikoli jako jeden \"měch\", ale jako soustavu oddělených \"měchů\", v závislosti na postoji. Když ležíte na zádech na podlaze, shledáte, že můžete nejen zapojit hrudní dýchání, ale že můžete výborně užít i dýchání brániční, což je více než potřebujete. Ale bránice, pokud je izolována od zbytku hrudního koše, dovoluje pouze omezené dýchání. Není možné dýchat naplno, aniž byste zapojili sternum /prsní kost a chrupavka, která drží žebra/. Když se nakláníte v křesle a sáhnete za hlavu, je hrudní koš /který už tak je v expandující pozici/ tažen vzhůru. To znamená, že jej nemůžete použít pro nádech či výdech. Když se nakloníte dopředu, tlak v oblasti břicha pod bránicí je takový, že máte velké potíže s fungováním bránice.\" Jacobs říkal žákům \"stůjte vsedě!\" a měl je k tomu, aby stáli co nejvzpřímeněji. !Představte si, že máte implantovaný drát, který vás táhne vzhůru - že jste něco jako loutka na niti.\" V dolní bederní oblasti, těsně pod pasem je malé zakřivení páteře. Jacobs chtěl na žácích, aby toto zakřivení udrželi i v sedě i ve stoje - což jinými slovy znamená, zachovat délku páteře. Pokles páteře při hře stlačuje celé torzo a zabraňuje respiračnímu systému v uvolnění a v expansi. Dlouhá a přímá linie postoje usnadňuje pohyb vzduchového proudu. |
| |
|
|
| |
PROCES STÁRNUTÍ |
|
Profesionálové, členové světových orchestrů přijížděli do Chicaga, aby byli svědky jedné z Jacobsových specialit - totiž jak si poradit s procesem přirozeného fyzického stárnutí. Mnozí přicházeli i proto, že jejich kariéra byla tímto procesem ohrožena. \"Profesní život orchestrálního hráče ne žes |
| |
|
|
| |
DECHOVÁ CVIČENÍ |
Při svých mistrovských kursech ukládal Jacobs žákům různá dechová cvičení. Byly to fyzické činnosti, kterým se mohli naučit bez nástroje. Vyžadují ovšem trpělivost. Zapamatujme si, že je nutné udělat přestávku, kdykoli máme pocit závrati, abychom se vyhnuli hyperventilaci. V takové pauze vyhodnocujeme, kolik vzduchu a kolik kapacity zbývá v plicích. Pro vizuální povzbuzení cvičíme před zrcadlem. Jak se rozvíjí naše dovednost, můžeme začít hrát na nástroj držené tóny.
je důležité naučit se rychlému dýchání pomocí dýchání pomalého.
K otevření ústní dutiny:
V pravidelném rytmu říkejme \"ah, oh, ooh, ah, oh, ooh,\" a pak se nadýchněme. /nadýchněme se včas/.
Objevíte pocit při nádechu s otevřenou ústní dutinou.
K vyloučení přetlaku:
Nabereme zhluboka dech s gestem i mimikou překvapení, krk necháme
otevřený,
vyslovíme \"one\" plným hlasem - pauza s otevřeným krkem,
vyslovíme \"two\" - pauza s otevřeným krkem,
vyslovíme \"three\" - pauza s otevřeným krkem - pokračujeme.
Cvičení pomalého plného dechu:
Počítejme v duchu do šesti a pohybujme rukou směrem k tělu a současně nadechujeme až \"do plna\",
počítejme v duchu do šesti, pohybujeme rukou od těla a vydechujeme,užijme paže jako \"měřidla\" - když je polovina dechu vydechnuta, paže by měla být na půli cesty.
Cvičení pomalého dechu po třetinách:
Pohybujeme paží a loktem k ústům v třetinových úsecích, abychom vizuálně podpořili nádech a výdech a představujeme si zároveň kvantum vzduchu, rozdělené na třetiny. Při dýchání se nesoustřeďujeme na rychlost proudění vzduchu jako na primární faktor, ale na jeho množství. Nadýchněme jednu třetinu celkové kapacity,
pauza \"2-3\" a snažíme se odhadnout, kolik vzduchu jsme nadechli a kolik prostoru pro vzduch ještě zbývá,
chvilka nečinnosti, abychom si uvědomili množství vzduchu,
nádech druhé třetiny vzduchu - pauza a úvaha,
nádech poslední třetiny - pauza a úvaha,
výdech první třetiny vzduchu,
výdech dvou třetin,
nádech tří třetin,
výdech dvou třetin,
nádech jedné třetiny.
Opakujeme v různých kombinacích 1/3, 2/3, 3/3
Cvičení rychlého dechu:
Stanovte si stálé, spíše pomalé tempo okolo 60 rázů za minutu.
V 5/4 taktu:vydechujte na 1 - 4, nadechněte na 5,
/5/ 1234, /5/, 1234 /5/, 1234 /5/ - atd.
/nádech na 5. ráz/
Ve 4/4 taktu: vydechujte na 31/2, nadechujte na 1/2,
4 , 1234 , 1234 , 1234 , - atd.
Ve shora uvedených metrech používejte různá tempa.
Cvičení pomalého dechu:
Stůjte s pažemi podél boků, dlaně dolů,
při nádechu zvedejte paže, abyste pomohli zdvihu hrudního koše a luskejte v rytmu prsty - počítejte do pěti,
na 5. ráz by vaše ruce měly být nad hlavou a vaše plíce zcela plné. zadržte dech, aniž byste uzavřeli krk,
spus |
| |
|
|
| |
| Tomáš Hlaváček |
| (9.2.2005)
|
|
|
historie
nástroje
