Rosetti |
Poslední díl tohoto seriálu |
| |
| |
Materiální starosti a nový vzestup |
|
Po své cestě do Paříže podnikl Rosetti ještě příležitostné menší cesty. V roce 1783 se zdržoval v Ansbachu, v zimě 1783/84 ve Frankfurtu, Darmstadtu a Speyeru -v Darmstadtské dvorní knihovně se našel větší počet jeho skladeb. V roce 1785 odešel Josef Rejcha do Bonnu a Rosetti se stal jeho nástupcem ve funkci vedoucího orchestru, ovšem bez vylepšení příjmů. Vypracoval plán, jak zlepšit kvalitu wallersteinské kostelní hudby a zkomponoval snad za tímto účelem pašijové oratorium: Umírající Ježíš. Toto dílo dokončil v roce 1786 a v září bylo ve Vídni /Artaria/ vytisknuto. V Mozartově pozůstalosti se našel jeden opis tohoto tisku.
Financování dvorní kapely této velikosti bylo v podstatě nad poměry malého knížectví a tak nebylo vyplácení hudebníků nijak dobré. Rosettiho plat ve výši cca 400 guldenů zřejmě nestačil ani na to, aby uživil sebe a svoji rodinu. V četných žádostech knížeti se snažil dosáhnout dodatečných peněžních a věcných darů. On sám měl křehkou tělesnou schránku a musel často vydávat peníze za lékaře a léky. Peníze, které získal ze ?zahraničí? většinou dával na splácení dluhů, které se ale vždy stále znovu hromadily. V jednom ze svých dopisů napsal v květnu 1786: ?Moje nejlepší roky jsou snad už za mnou, přinejmenším nemohu z mé tehdejší situace a z trvalé starosti o živobytí očekávat žádné jiné následky, než rychlý úbytek mého skromného talentu a nakonec celkové ochabnutí ducha, což už od určité doby částečně poci |
| |
|
|
| |
Rosettiho requiem k Mozartovu úmrtí v Praze se 120 účinkujícími a 4000 posluchači |
|
Devět dní po smrti Mozarta uspořádalo město Praha na jeho počest slavnostní requiem. Uvedeno bylo requiem Rosettiho, které zkomponoval v roce 1776 u příležitosti úmrtí manželky knížete Kraft Ernst ve Wallersteinu. Bylo tam 120 účinkujících ? sopránový part zpívala Josefa Dušková, velmi dobrá přítelkyně Mozarta, přítomno bylo 4000 posluchačů.
Také vztahy Rosettiho k pruskému dvoru v Berlíně zintensivněly. Po úspěšně absolvované skladbě na objednávku pro ?osm dechových nástrojů? obdržel Rosetti v září 1791 pozvání od Friedricha Wilhelma II. Pruského, aby počátkem března 1792 uvedl u dvora své oratorium Ježíš v Gethsemane a kantátu Halleluja. V bývalé královské domácí knihovně v Berlíně se udrželo 20 Rosettiho symfonií, mezi nimi jeho pravděpodobně poslední symfonie, symfonie v Es-Dur. Z Berlína se Rosetti vrátil nemocen a vyčerpán zpět do Ludwigslustu. Zemřel 30. června 1792 ve svých 42 letech v Ludwigslustu, jak se říká na vyčerpání. |
| |
|
|
| |
Mezi Mannheimem a Vídní |
|
Rosetti je rozpolcen mezi mannheimskou školou a Haydnem. Na jedné straně má jeho dílo ráz české lidové melodiky ? vitalita, svěžest a jeho nadání pro často vychvalovanou ?líbeznou? melodiku pocházejí z tohoto zdroje -, na druhé straně si přivlastňuje úspěch haydnovského symfonického stylu. Zralé symfonie, které vznikly po cestě do Paříže v letech 1780/81 jej ukazují jako symfonika vysoké úrovně. Tématická práce, rafinovanost kontrapunktu a částečně smělé chromatické účinky se zdají v kombinaci s překvapivými instrumentálními efekty a svévolná formální řešení ukazují na Beethovena.
Rosetti rozvíjí osobitost v orchestrálním zpracování a v kompoziční struktuře, které činí jeho symfonie tak nezaměnitelnými. Tak používá se zalíbením čisté, často virtuosně utvářené skladby pro dechové nástroje /?čeští hráči na dechové nástroje?/ uvnitř symfonické struktury; vypadá to jako by ?harmonickou hudbu? chtěl přesadit do symfonie. Téměř ve všech symfoniích zkomponoval dva nezávislé hlasy violy. Také rafinované a jemné zpracování hlasitosti s částečně odlišnými dynamickými označeními současně v různých skupinách nástrojů ukazuje na všeobecnou úroveň času. Překvapivě tiché závěry skladeb /vět/ jsou další Rosettiho specialitou. Jeho pokyny pro hru jsou diferencované a odrážejí jeho snahu o subtilní nuance.
Zdá se, že mnoho potěšení mu přinášely humorné momenty; s českým šibalstvím staví překvapivé fermaty nebo využívá např. lesní rohy v hluboké tónině jako zvláštní zvukový efekt. Označení vět jako ?Capriccio?, náladový, bizarní, vyvolávající překvapivý spád, nebo ?Allegro scherzando? podtrhují Rosettiho humornou stránku. Pomalé věty vytváří se zálibou jako romance, tento typ se objevuje více než 58krát v jeho celém díle. V těchto písničkových větách promlouvá čas citlivosti, ale zdá se, že Rosetti zde předjímá s často hluboce procítěným, téměř romantickým pocitem vyjadřovací hodnoty raného 19. století.
Rosetti měl jako skladatel výjimečný formát. Nebyl pouze následovníkem Haydna, ale vytvořil zcela osobní, samostatný styl. Vyplatí se poznat a hrát jeho hudbu. Mnohé z jeho skladeb ještě čekají na svoje znovuobjevení. |
| |
|
|
| |
| Přemysl Vojta |
| (19.8.2005)
|
|
historie
nástroje
